Reklama
 
Blog | Kateřina a Pavel Podaní

2084

Sergej se probudil celý zpocený. Přesto, že bylo v letních měsících nesnesitelné vedro, klimatizace nefungovala, protože na celou noc byla pro obytné čtvrti vypínána elektřina, aby jí zbyl dostatek pro továrny vyrábějící obranné rakety. Už si skoro nepamatoval na příběhy, které mu vyprávěla babička a v kterých si její děti (jeho matka a otec) hrály večer na ledovou válku a bavily se tím, že po sobě vždy v parnu vydržely několik hodin házet kostky ledu.

Z obrazovky (která nezhasla ani v době výpadku proudu) na stěně po levé straně postele zazněly vlezlé tóny písně připomínající, že je čas vstávat. Sergej už několikrát zkoušel postel přestavět tak, aby se její strana po jeho levé ruce dotýkala stěny, ale všechny postele ve všech bytech v obytném bloku "Vladimir" byly permanentně připevněny k podlaze tak, aby se s nimi nedalo hýbat. A tak podhlavník, se kterým se také nedalo hýbat, byl vždy přímo v rohu místnosti. Sergeje už několikrát napadlo, že to může souviset právě s textem písně, která ho teď vzývala ke vstávání "Kupředu levá, kupředu levá …", ale rychle tu myšlenku potlačil, protože z obrazovky se začalo šířit rudé světlo, označující začátek skanování myšlenek. Bylo všeobecně známo, že skener dokáže reagovat na nedobré myšlenky s cca 1,5 sekundovým zpožděním. Zvykl si tak všechny takové myšlenky, které ho napadaly, potlačit do tohoto intervalu. V novořeči se tomu říkalo neuvězněné myšlení.

Rychle vstal a podle pokynů na obrazovce se začal rozcvičovat. Předcvičitel v uniformě zatím prováděl jednoduché cviky zvyšující bojeschopnost. Poté, co docvičil, vypil Sergej svou ranní kávu a oblékl si uniformu. Bylo znakem prestiže nosit uniformu co nejpodobnější uniformě Velkého Vladimira. Sergej měl tu svoji teprve měsíc starou, koupil si ji na černém trhu. Na černém trhu se vůbec daly koupit ty nejlepší uniformy. V normálních obchodech byly k mání většinou až o dva odstíny zelené světlejší, než je ta, co nosí Velký Vladimir.

Obrazovka se opět rudě rozzářila.

Vlastně Velký Vůdce Vladimir, opravil se Sergej v duchu. Uniforma, co koupil na černém trhu, je jen o odstín světlejší. Vedoucí oddělení internetových médií, na ministerstvu Pravdy, kde Sergej pracoval, mu uniformu pochválil. To mělo za následek závist Sergejových kolegů z oddělení, ale to mu nevadilo, protože se s nimi moc nepřátelil a na Vodku Vítězství do baru na Novováclavském náměstí chodil s kolegy z prestižního oddělení digitálního vysílání.

Dnes ráno chtěl uniformu odnést do čistírny, začal si tedy zběžně prohmatával kapsy, jestli v nich něco nezapomněl. Najednou nahmatal pod vnitřní kapsou nějaký tlustý papír. Začal ono místo prohlížet důkladněji a všiml si, že nejde o jeden tlustý papír, ale o několik složených listů na sobě. V tom okamžiku se začala opět rudě rozsvěcet obazovka, řekl si tedy, že nechá bližší průzkum na večer po návratu z práce a vyrazil.

Cestou se zastavil na "Novováclavském náměstí" a v rychlém občerstevní pod sochou Velkého Vladimira si koupil pirohy. Hned jak dorazil do práce, nabootoval svůj terminál a přečetl si seznam úkolů na dnešní den. Měl v síti vyhledávat všechna slova Radar a nahradit je souslovím "imperialistický nástroj". Uvědomil si, že výraz Radar vůbec nezná. Otevřel si na síti stránku V.V.V.novorec.ea a zkusil ho vyhledat. Jako synonymum mu hned vyjel právě výraz "imperialistický nástroj" a u slova Radar bylo v poznámce uvedeno: "výraz uvězněného myšlení". Uvědomil si, že ještě než se seznam výrazů, které má ze sítě odstranit, dostane k němu, putuje nejdříve do oddělení novořeči, kde ho zpracují před ním. Začal tedy na síti vyhledávat slovo radar. Většině textů, na které narazil, vůbec nerozuměl. Velký výskyt slova radar zaznamenal v internetových denících zejména v letech 2006-2008. Zhruba třetina textů, které z této doby upravoval, většinou nedávala valný smysl protože už byla značně upravena dřívějšími zásahy jak Sergeje, tak jeho kolegů. Ale u zbývajících dvou třetin byly texty prakticky netknuté a Sergejovi zásahy prakticky nepozměnovaly jejich smysl.

Při jejich čtení si Sergej vzpomněl na dobu po velkém výbuchu, o které mu vyprávěli rodiče (již zemřelí). Z nějaké země na jihu přiletěla raketa a způsobila ohromné materiální i lidské škody. Naštěstí hned potom ochránil zemi Velký Vůdce Vladimir, který přišel od východu a od té doby byl v Euroasii stálý mír. Euroasii tak ohrožovala jen vojska Britoameriky, která byla stále v pohotovosti.

V textech, které upravoval bylo právě psáno, že pokud bude radar – teď už "imperialistický nástroj" na českém území (označení Česko viděl Sergej poprvé), zemi stihne jako první úder Britoameriky. Dal si tedy dohromady vyprávění rodičů a opravované texty dohromady a došlo mu, že raketa, která na Euroasii dopadla, byla nejspíš ta britoamerická. Práce mu trvala několik hodin a dost ho nudila. Byl by moc rád pracoval na oddělení digitálního vysílání. Práce kolegů z tohoto oddělení byla mnohem sofistikovanější. Všichni pracovníci tam podobně jako Sergej vyhledávali různé výrazy, ale místo v textu je hledali ve video záznamech. Např. moderátorům dokázali změnit celá slova ba i věty jednoduchými změnami audiozáznamu a následným metamorfováním obličejové mimiky tak, aby odpovídala nově vyslovovaným větám. Ano, to by chtěl Sergej dělat. A také na pravidelných pokecech při Vodce Vítězství páčil z kolegů podrobnosti jak se co dělá, aby mohl oslnit svého šéfa, který jediný ho mohl k povýšení doporučit. Dobrá uniforma byla jen malým krůčkem směrem nahoru. Krátce po páté odpoledne byl s prací hotov. Už se těšil domů, ale musel ještě vyhovět pokynům z obrazovky a podrobit se skanování myšlenek. Ten byl za pět minut hotový a Sergej se tak mohl odebrat domů.

Po příchodu si Sergej sedl do svého křesla u stolu, které bylo jako jediné otočené zády k obrazovce. Tato skutečnost byla možná vzhledem k tomu, že na několika místech na stěnách pokoje byla zavěšena zrcadla, která odrážel všechno dění v místnosti směrem k obrazovce. Sergej ale jednou při totálním výpadku proudu nalepil na zrcadlo (které bylo právě naproti křeslu) přes celou jeho plochu OLED displej se slunečním napájením. Displej vyrobil právě podle znalostí, které získal od kolegů z oddělení digitálního vysílání. Pracoval na poměrně jednoduchém principu. Pomocí geniálního algoritmu, dokázal obraz okolí který přijímal, vysílat zpět jako mírně pozměněný. Změna spočívala v tom, že například libovolná tiskovina, kterou sergej četl, měla v obrazu odraženém vždy podobu oficiálního listu Pravda, kterou vydávala Strana a kterou musel každý s neuvězněným myšlením číst.

Sergej si tedy sedl do křesla a z vnitřní tajné kapsy v uniformě, vyjmul těch několik listů papíru, které ho tak zaujaly ráno. Pohledem na upravené zrcadlo se přesvědčil, že v odrazu má v rukou deník Pravda a začal papíry prozkoumávat. Jednalo se vlastně o několik stránek ze starých novin. Na horní první straně zažloutlých listů byl název: "Respekt" a datum: 12. – 18.6. 2023. Týdeník byl tedy starý 61 let. Téměř celou první stranu vyplňovala karikatura vojáka, který se pyšnil ohromnou přilbou s rudou hvězdou a hlavní titulek týdeníku, který hlásal "Hrozba Ruska opět ožila". Otočil stránku a dal se do čtení jednotlivých nadpisů článků. Zněly: "Začalo to referendy – odmítnutí byla chyba", další článek pod fotografií elegentní starší špinavé blondýnky stojící na pódiu vedle pruhované vlajky v nadpisu hlásal: "Zhoršení vztahů mezi spojenci způsobilo před lety rozpad NATO".

Mezitím co Sergej se zanícením listoval novinami, začalo se z obrazovky šířit rudé světlo, které postupně nabývalo na intenzitě. Sergej si ničeho nevšiml a dál zamyšleně četl.

Vedle fotky malého dítěte s hrozivě opuchlou tváří a stojícího vedle torza sochy, ze které bylo možné tušit, že ztvárňovala nějakého středovékého jezdce na koni, stálo: "Iránská hlavice mířila na Británii, zasáhla však srdce Evropy". Předtím, než se pustil do čtení jednotlivých článků, podíval se ještě na předposlední stránku v jejíž záhlaví bylo uvedeno: Analýzy, komentáře. Na té ho zaujala fotografie velmi starého muže s ironickým úsměvem (muž Sergejovi velmi připomínal Velkého vůdce Vladimira, jenže ve starším vydání) vedle níž četl: "Putin: "Nemáme absulutně žádné ambice ve střední Evropě".

Mistností se najednou jako hrom rozlehl hrubý hlas: "Velký Vůdce Vladimir Tě vidí, zvedni se a postav čelem ke zdi s rukama za hlavou!". Ve stejnou chvíli jako hlas z obrazovky zaslechl Sergej za dveřmi na schodech dupot kroků a rány těžkého předmětu na dveře. Ty se náhle s třeskotem rozletěly. Poslední co Sergej viděl, bylo několik postav v černém, které se nahrnuly do jeho bytu. Pak ucítil prudkou bolest v zátylku a svět kolem něj se rozplynul v mlžném rudém oparu….

Pavel
Reklama