Reklama
 
Blog | Kateřina a Pavel Podaní

Církev chudá a bez katedrály?

Nekončící spor o katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha rozděluje českou společnost na dva tábory.

Jedni volají: "Nic jim černoprdelníkům nedávejte, stejně si nakradli dost." Nebo: "Katedrálu stavěl Karel IV a po něm jiní vladaři – státníci, žádný církevní papaláš u toho nebyl, katedrála tedy logicky patří státu.“ Také: „Církev má být chudá a přitom jen lační po bohatství.“

Druzí volají: „Na co je státu kostel, co bylo ukradeno má být vráceno. Kostely vždy byly a jsou církve, proč by měl být tenhle výjimkou.“

Právně je situace složitá. Historicky byl každý kostel specifickou „fyzickou osobou“ sám o sobě, patřil tedy „sám sobě“ a církev byla jeho správcem. Proto bylo možné něco darovat samotnému kostelu. Panovník nebo šlechtic většinou výstavbu kostela financoval a poté jej odevzdal do správy místní církvi (případně i konkrétnímu řádu). Dál se i většinou finančně podílel na opravách a rekonstrukcích. Jako věřící měl samozřejmě zájem také na tom, aby se za něj a za jeho blízké kněží při bohoslužbách přimlouvali.

Česká, převážně ateistická společnost, vnímá zmíněnou katedrálu ne tolik jako sídelní kostel pražského biskupa, ale spíše jako národní památku a do jisté míry i symbol české státnosti.
Z tohoto pohledu také spor o její vlastnictví vnímá.

Mezi argumenty proti vlastnictví katedrály církví často zaznívá že: „církev má být chudá.“ K tomu bych podotknul, že chudí ve smyslu nelpění na bohatství by měli být lidé v církvi, ale církev pro své poslání peníze (jako prostředek) samozřejmě potřebuje. Nebo si myslíme, že provoz církevních škol, nemocnic, různých charitativních center, oprava památek a všech možných služeb, které leckdy zhusta využívají lidé, kteří nemají ani ponětí, že za nimi stojí církev, je možný zajistit bez finančních prostředků? Církev svůj majetek využívá k svému poslání. Jistě, Ježíš byl chudý, ale jeho zázraky jako nasycení zástupů chlebem a rybami dnešní církev jaksi nedisponuje.

Katolická církev po předání katedrály do své správy přistoupila poněkud nešťastně k vybírání vstupného. Tato skutečnost byla velmi medializována. V médiích však zapadlo, že Správa Pražského hradu dál a za stejnou cenu prodávala vstupenky, na kterých bylo uvedeno, že platí i pro vstup do katedrály (byla součástí prohlídkového okruhu A a B). Kdyby Správa v tomto případě část z prodeje těchto vstupenek postoupila církvi, nemuselo k vybírání vstupného vůbec dojít. Na druhou stranu katedrála je místem modlitby, místem duchovnímu rozjímání, není to tržiště, kde by se měli přeřvávat průvodci a pokřikovat po sobě turisté, kterým jde jen o to, nafotit během obchůzky co nejvíce fotografií. Že Správa Pražského hradu vybírá vstupné do baziliky sv. Jiří nikomu nevadí. Proč?

Má být katedrála církve nebo státu? Až stát vrátí církvím všechno co jim vzal, můžeme se bavit i o samotné katedrále. Když jsou ale ostatní kostely a chrámy církve, proč zrovna tato katedrála má být vlastněna státem? Oddělme církev od státu.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama