Reklama
 
Blog | Kateřina a Pavel Podaní

Matky okrádané státem

V televizi proběhla zpráva, že se uvažuje o zkrácení rodičovské dovolené ze čtyř let na tři. Pročpak ne, většina dětí chodí do školky ve třech stejně ráda jako ve čtyřech letech. Problém je ale v tom, že zkrácením rodičovské dovolené přijdou matky (a ochotní otcové :-)) o "velké peníze".

Zamysleme se nad tím, co je to za problém. Rodičovské dávky, které dostáváme na rodičovské dovolené, se nám od letošního ledna zvedly. Bylo na čase. Oněch tři a půl tisíce, které ještě loni matky a otcové pobírali, bylo výsměchem. V podstatě stačily na plenky, čistící ubrousky a dvě až tři kafíčka s kamarádkou na společné procházce. Teď tedy pobíráme 40% průměrného platu v nepodnikatelské sféře, což nám dává naději, že letošní částka není na dalších pět let konečná. Už loni se vedly debaty, zda si náš stát může dovolit platit takové peníze. Nedej bože platíme vlastně peníze někomu, kdo je pořád "na dovolené", ale nezotavuje se, prostě je "jenom doma".

Ještě stále nejsme u jádra problému. Tuto (podle některých zbytečně vysokou) dávku dostáváme proto, že pečujeme o budoucího daňového poplatníka, a nemůžeme tudíž pracovat za plat, jako jsme to dělali doposud. Po čtyřech letech se do práce vrátíme a jsme opět relativně soběstační. Nyní se nám tato doba zřejmě zkrátí na roky tři. Upřímně říkám hurá. Pořád to ale asi není ten problém, který televize Nova tak barvitě popisovala. Reportér sice pracně spočítal, o kolik matka za onen zkrácený rok přijde, zapomněl ale dodat, že si v práci vydělá více.

Už při jednání o důvěře vládě jsem čekala, kolik plamenných projevů bude hanět vladní prohlášení, že nepodporuje mladé rodiny. Moc jich nebylo, zato důchodců se zastávalo poslanců dost. Ne že bych snad chtěla důchodcům něco závidět. V mládí (ještě za "totáče") nás učili, že důchodci celý život pracovali, abychom my se měli dobře a  my jim to teď svou prací vracíme. Asi je nám všem jasné, že tento postup nebude možný věčně. Co není ale jasné mně, proč jsou důchody tak vysoké. Ano říkám si tady o vynadání, že si nevážím starých lidí. Vážím si jich. Opravdu obdivuju všechny ty dnešní skoro sedmdesátnice, které v sedmnácti začaly pracovat, v pětadvaceti už byly po dvou porozených dětech zpět v práci a do důchodu odcházely před šedesátkou. Většinou pracovaly jako správné dělnice. I přesto, že si dnešních důchodců vážím (Mezi našimi rodiči už pracují pouze otcové. Důchody všech jsou vyšší než rodičovská), nedokážu pochopit, proč jsou jejich důchody vyšší než "rodičovská". Moje babička je vyučená zámečnice. V životě pracovala pouze rukama (tím chci říci, že se neusadila na žádném teplém a dobře placeném kancelářském místečku) a za tehdejší normální mzdu. Dnes má měsíčně více než já. A proč?

Reklama

Že by proto, že důchodci potřebují léky? Častý argument všech těch, kteří "jsou tu pro lidi". Ano, uznávám, že většina starších lidí je nemocná a léky na srdce apod. není příjemné doplácet. Na druhou stranu na teplotu stačí důchodci pětistovka paralen za deset korun. Můj bratr užívá ve čtrnácti letech protialergickou vakcínu, kterou si také hodně doplácí a bez které by nemohl v létě vyjít před dům (o travnatém a stromy osázeném parku nemluvě). Pokud bude můj malý syn nemocný, na horečku dostane sirup za trochu víc než deset korun. Nemocná jsem ale zatím jenom já. V rámci půlroční "mateřské dovolené", kdy dostávám 69% denní sazby. Trošku nedůstojné, ale asi musím mít nemocný mozek, když mám dobrovolně dítě.

Potřebují důchodci snad o tolik více peněz na živobytí? Dovolila bych si tvrdit, že jeden důchodce toho sní trochu méně, než potřebujeme já a můj syn. Výhodou důchodců je, že mohou objíždět obchody a nakupovat za akční ceny. (Což také dělají: "no neberte to, když je to tak levný!") Já bych synovi měla nabídnou podnětnější program než celodenní vycházky mezi obchodními regály :-). A oblečení? Je známo, že dospělému člověku vydrží jedno tričko při dobré péči tři i více let. Synovi vydržela první trička tři týdny a pomalu přecházíme na další již třetí velikost.

Nestěžuju si. Manžel má dobrý plat a mně v bývalé práci nabídli, že po prvním "nemocném" půlroce mi nějakou tu prácičku na doma nabídnou.

Shrňme to tedy. Stát si nás, rodičů vychovávajících budoucí daňové poplatníky, váží méně než důchodců. Teď nám ale dává příležitost, vrátit se o rok dříve do důstojně hodnocené práce. Mezi naše vrstevníky, kteří mluví v dlouhých souvětích a chodí na záchod, aniž by to někomu hlásili a za plat, který je většinou vyšší než důchody. Konečně se tedy snad začne stát chovat rozumně. Takže díky!