Rodila jsem před jedenácti dny. Porodnici, kde jsme s Honzíkem strávili našich prvních šest dní, můžu jenom doporučit (to na adresu paní Štromerové, která neumí doporučovat porodnice. viz článek na Aktuálně.cz). Porod doma jsme s manželem zavrhli rovnou. Nejen proto, že první dítě by v tomto ohledu bylo trošku "sázkou na divokou kartu". Především ale bydlíme ve městě a představa, že se k nám zacpanou ulicí prodírá sanitka, protože nastaly komplikace, se nám zdála moc riskantní. Alternativní matky, které tak hrozně propagují porody doma, by si možná měly uvědomit, jak rychle může člověk vykrvácet, nebo jak rychle potřebuje malý novorozenec s problémy odbornou pomoc. Pořád se přetřásá Nizozemí, možná by bylo dobré ale také říci, že před pár lety tam doma rodilo skoro 70% žen. Co ten náhlý pokles???
I já jsem chtěla přirozený porod. Těhotenství probíhalo ukázkově, všechny testy nám vycházely báječně, neměli jsme s Honzíkem žádné trable. Porodnici jsme si s manželem šli prohlédnout už dva měsíce před porodem. Rovnou jsme zamítli vyhlášenou Fakultní nemocnici (v Plzni na Slovanech), která je sice plná "kapacit", ale lidé tam rodí jako na běžícím pásu v továrně. V Plzni nám tedy zůstaly na výběr dvě možnosti, já se do jedné z nich rovnou "zamilovala". V nemocnici Dr. Mulače mě porodním sálem provedla skvělá sestřička. Na porodním sále byly krásné obkladačky (to neříkám jen tak, o tom jsme si povídaly i s jinými maminkami na pokoji 🙂 ) a skvěle vypadající moderní čisté a přívětivé křeslo. Teprve až když jsem tohle křeslo také vyzkoušela, napadlo mne, že na rozdíl od jiných věcí tohle musela navrhovat žena vícerodička. Bylo vážně perfektní!
Honzíkovi se z bříška nechtělo, takže mu doktoři museli trošku pomoct. A co se týče těch "hrozných" praktik před porodem. Že mě někdo holí mi bylo úplně jedno. Nedostat klystýr, rodím možná ještě teď. Po vyprázdnění se kontrakce rozběhly pravidelně a intenzivně, tak jak měly. Manžel byl celou dobu u porodu, soukromí jsme si zajistili jednoduše – bylo nám nabídnuto. Můžu říct, že úplně přirozený porod bych možná nesnesla. Přestože během těhotenství bylo vše v pořádku, při porodu začla děloha protestovat. Lékaři mě naštěstí nenechali trápit. "Narvali" do mě glukózu, abych mohla alespoň stát na nohou. Poslední fáze na porodním sále byla plně v mé režii. Polohy jsem střídala z kleku do stoje a zpět a na bok přesně tak, jak já jsem chtěla a potřebovala.
Honzík se narodil po deseti hodinách. Díky němu jsem si také poprvé vyzkoušela narkózu. I přes nastřihnutí (podle manžela opravdu až v nutné chvíli) mě pěkně potrhal. "Jako bych si sedla na sekeru". Představa, že v tomhle stavu, kdy ze mě chrčela krev a šití při vědomí nebylo možné, teprve porodní asistentka u nás doma volá sanitku, aby mě odvezli někam do nemocnice, není zrovna milá! Už takhle jsem přišla o víc krve, než je zvykem a vstávat mi pak ještě dlouho dělalo problémy. Hrozím se ale představy, jak bych tohle zvládla alternativním porodem doma. Nástřih hráze (samozřejmě není-li "preventivní")má opravdu svůj důvod, potrhané kousky se hojí déle a bolestivěji než ono malé šmiknutí.
Závěrem chci říct, že nemám nic proti porodním domům a jiným komorním zařízením. Také jsem nechtěla rodit v továrně na děti. "U Mulače" jsme s Honzíkem byli oba spokojení. O mě se doktoři starali skvěle a péče o Honzíka byla také perfektní, dokonce se nám dostalo lepší péče než mojí známé, která rodila u "kapacit na Slovanech". Alternativně smýšlející matky proto prosím, aby si rozmyslely dobře všechna rizika a výhody. Nesou přeci jen zodpovědnost za dva!!!
I já jsem chtěla přirozený porod. Těhotenství probíhalo ukázkově, všechny testy nám vycházely báječně, neměli jsme s Honzíkem žádné trable. Porodnici jsme si s manželem šli prohlédnout už dva měsíce před porodem. Rovnou jsme zamítli vyhlášenou Fakultní nemocnici (v Plzni na Slovanech), která je sice plná "kapacit", ale lidé tam rodí jako na běžícím pásu v továrně. V Plzni nám tedy zůstaly na výběr dvě možnosti, já se do jedné z nich rovnou "zamilovala". V nemocnici Dr. Mulače mě porodním sálem provedla skvělá sestřička. Na porodním sále byly krásné obkladačky (to neříkám jen tak, o tom jsme si povídaly i s jinými maminkami na pokoji 🙂 ) a skvěle vypadající moderní čisté a přívětivé křeslo. Teprve až když jsem tohle křeslo také vyzkoušela, napadlo mne, že na rozdíl od jiných věcí tohle musela navrhovat žena vícerodička. Bylo vážně perfektní!
Honzíkovi se z bříška nechtělo, takže mu doktoři museli trošku pomoct. A co se týče těch "hrozných" praktik před porodem. Že mě někdo holí mi bylo úplně jedno. Nedostat klystýr, rodím možná ještě teď. Po vyprázdnění se kontrakce rozběhly pravidelně a intenzivně, tak jak měly. Manžel byl celou dobu u porodu, soukromí jsme si zajistili jednoduše – bylo nám nabídnuto. Můžu říct, že úplně přirozený porod bych možná nesnesla. Přestože během těhotenství bylo vše v pořádku, při porodu začla děloha protestovat. Lékaři mě naštěstí nenechali trápit. "Narvali" do mě glukózu, abych mohla alespoň stát na nohou. Poslední fáze na porodním sále byla plně v mé režii. Polohy jsem střídala z kleku do stoje a zpět a na bok přesně tak, jak já jsem chtěla a potřebovala.
Honzík se narodil po deseti hodinách. Díky němu jsem si také poprvé vyzkoušela narkózu. I přes nastřihnutí (podle manžela opravdu až v nutné chvíli) mě pěkně potrhal. "Jako bych si sedla na sekeru". Představa, že v tomhle stavu, kdy ze mě chrčela krev a šití při vědomí nebylo možné, teprve porodní asistentka u nás doma volá sanitku, aby mě odvezli někam do nemocnice, není zrovna milá! Už takhle jsem přišla o víc krve, než je zvykem a vstávat mi pak ještě dlouho dělalo problémy. Hrozím se ale představy, jak bych tohle zvládla alternativním porodem doma. Nástřih hráze (samozřejmě není-li "preventivní")má opravdu svůj důvod, potrhané kousky se hojí déle a bolestivěji než ono malé šmiknutí.
Závěrem chci říct, že nemám nic proti porodním domům a jiným komorním zařízením. Také jsem nechtěla rodit v továrně na děti. "U Mulače" jsme s Honzíkem byli oba spokojení. O mě se doktoři starali skvěle a péče o Honzíka byla také perfektní, dokonce se nám dostalo lepší péče než mojí známé, která rodila u "kapacit na Slovanech". Alternativně smýšlející matky proto prosím, aby si rozmyslely dobře všechna rizika a výhody. Nesou přeci jen zodpovědnost za dva!!!