Reklama
 
Blog | Kateřina a Pavel Podaní

Spoutaná hudba – aneb je DRM špatné?

DRM - Digital Rights Management (správa digitálních práv) - je nástroj, který dává poskytovatelům kontrolu nad obsahem digitálních médií. Odpůrci tohoto nástroje mu přezdívají Digital Restrictions Management (správa digitálních omezení).


Asi nejčastěji je tato technologie využívána k šíření (prodeji) souborů s hudbou. Typickým příkladem je iTunes od Applu. Jeho hudební soubory ve formátu AAC jsou DRM "chráněny" například tak, že nejdou přehrát v jiném přehrávači než je iPod od stejné firmy. Ve svém principu ale tento způsob ochrany spíše omezuje uživatele. Pokud vám iPod z nějakého důvodu doslouží, musíte si jej k přehrávání ("na cestách") vámi legálně zakoupené hudby znovu koupit. Podobným způsobem je hudba chráněna/omezena i v jediných dvou českých on-line obchodech s hudbou (Allmusic a i-legálně) viz dřívější článek. Tam je hudba DRMována technologií Microsoftu. K jejímu přehrávání potřebujete MS certifikovaný "mp3" přehrávač a jste navíc vázání jen k jedné platformě operačního systému (Microsoft Windows XP nebo Microsoft Windows Vista). Omezeni jste pak podle vydavatele skladeb v počtu: synchronizací PC – mp3 přehrávač, vypálení na CD, znovustažení po reinstalaci CD a můžete být omezeni i v počtu přehrání skladby.

Myslíte si, že tento stav napomáhá k redukci porušování autorských práv. Podle mého názoru nikoliv. Ten který dokáže zmíněné restrikce obejít si radši bez námahy stáhne hudbu pomocí výměnných P2P sítí. Bit je naopak uživatel, který poctivě hudbu zaplatil a je ve svých právech omezován. Navíc v případě použití DRM vázaného na jednu platformu proprietárního operačního systému MS Windows, jsou ze skupiny potenciálních zákazníků automaticky vyřazeni rozrůstající se uživatelé  svobodného GNU-Linuxu. A to konkurenci zcela jistě neprospívá.

Před časem jsem se dozvěděl, že existuje nejmenovaný ruský server, na kterém můžete za smešné částky (cca 60 Kč za album) zakoupit různé skladby dle vašeho výběru. Při koupi si můžete vybrat, v jakém formátu a v jaké kvalitě skladby stáhnete (mp3, wma, ogg vorbis) – vše bez DRM. Provozovatelé serveru odvádí poplatky ruské alternativě OSA a jeho provoz je podle ruských zákonů zcela legální. Podle některých odhadů cca 50% hudby ve Velké Británii nakoupené on-line pochází právě z tohoto serveru. Zde se rýsuje cesta, kam by hudba došla bez umělých omezení. Asociaci RIAA je však zmíněný server trnem v oku a její tlak zatím vyvrcholil tím, že společnosti VISA a MasterCard zablokovali možnost platit za hudbu svými kartami. Provozovatele tak v podstatě odřízli od nemalé části zákazníků, kterým tak znemožnili legální stahování levných skladeb.

Reklama

V poslední době to ale vypadá, že vydavatelé přeci jen slyší nářek uživatelů, svůj postoj k DRM přehodnocují a hudbě bez omezení se tak blýská na lepší časy. Zmíněný Apple dostal také políček do tváře, když ho nejprve Norsko a poté i Francie s Německem vyzvali, aby pokud chce prodávat prostřednictvím iTunes hudbu na jejich trzích, otevřel svoje DRM a umožnil tak uživatelům přehrávat skladby v konkurenčních přenosných zařízeních.

Pavel

PS – dnes oficiálně vyšel (pro koncové uživatele) nový operační systém MS Windows Vista. Ten má již zabudovaný vlastní sytém DRM, který dokáže např. snižovat kvalitu signálu prémiového (rozuměj chráněného) obsahu na nechráněných (rozuměj neomezených) výstupech, na kterých byste mohli potenciálně tento obsah zachytávat. Pokud si tedy budete chtít pustit DRM omezený film ve vysokém rozlišení na svém současném hardwaru, Vista jej "ořeže", a vám po vysokém rozlišení zbyde podle specifikace "slightly fuzzy" – lehce rozostřený (rozuměj zmršeně rozmazaný) obraz.
O dalších "převratných" novinkách včetně akcelerovaného desktopu, na který potřebují Visty "nejnovější" grafické karty (a celkově patřičně nadupané PC, které se nevejde do dnešního označení "kancelářské") a který se stejnými efekty zvládají současné linuxové distribuce na podstatně slabším hardwaru (osobně odzkoušeno na vlastním PC s grafickou kartou ATI Radeon 7500 – stará cca 5 let), by se dalo napsat ještě mnoho článků, ale to není cílem tohoto blogu.