Já a moje žena používáme na svém domácím PC výhradně jen Linux již rok. Předtím (od roku 2002) jsme jej používali v dual bootu s MS Windows XP (dále jen windows). Od roku 2002 jsme vyzkoušeli celkem 3 uživatelsky přívětivé distribuce. Mandrake (dnešní Mandriva), Suse a nakonec Ubuntu.
Proč jsem se já rozhodl pro Linux? Inu chtěl jsem hlavně vyzkoušet něco nového, dále jsem zjistil že nadějný kancelářský software OpenOffice (tehdy ještě ve verzi 1.0) se dělá i pro Linux a slyšel jsem spoustu těch řečí o stabilitě, svobodě apod. Jako první přišel na řadu Mandrake. Vybral jsem tuto distribuci na základě české mutace internetových stránek (www.mandrake.cz) a za inspiraci musím poděkovat i Ivanu Bíbrovi a jeho pěkné instalační příručce. Říkal jsem si, že odpovědi na případné dotazy najdu na bohatém diskuzním fóru a onu příručku jistě také využiji. Objednal jsem si CD (tehdy jsem ještě neměl přístup na internet) a když dorazila, Mandrake jsem nainstaloval. Během instalace jsem bez problémů rozdělil disk a vyčlenil pro Linux 10 GB místa (z celkových 60). Na první pokus fungovalo vše, mimo televizního tuneru na mé kombinované grafické kartě ATI All-in-Wonder Radeon 7500. Zjistil jsem sice, že existuje projekt, který má TV pro onu kartu podporovat (Gatos), nepodařilo se mi ho ale stabilně rozjet na konkrétní verzi XServeru. Jinak bylo ze začátku samozřejmě vše jiné. Jako všichni začátečníci na Linuxu, jsem s údivem zjišťoval, že pro Linux není disk dělený na C:, D: apod, ale že si můžu do jakéhokoliv adresáře připojit různé části disku. Že mohu připojit tiskárnu, aniž bych někde na internetu nebo na CD sháněl ovladač, že si mohu okénkové prostředí (pro mne tehdy KDE) nakonfigurovat úplně libovolně. Že třeba na takovou primitivní věc, jako je stálá viditelnost jednoho okna nad jiným aktivním stačí 2x kliknout myší a nemusím nikde stahovat software třetích stran, že existuje více ploch, než jen jedna, že pro kopírování textu z/do schránky nemusím stále mačkat CTRL+C a CTRL+V, ale stačí mi na to jen myš apod. Mnoho věcí ale nebylo tak, jak jsem si je představoval. Když jsem měl nějaký problém, musel jsem na univerzitu na internet, kde jsem zjišťoval řešení (doma jsem internet tehdy neměl a přátelé neměli o Linuxu ani potuchy). Také vysněná stabilita nebyla tak samozřejmá, jak jsem si myslel – dnes už vím, že to ale bylo ponejvíce mými amaterskými zásahy do systému. Také mne často rozčilovaly nevyřešené závislosti v balíčcích při instalaci. (Malá vysvětlivka pro neznalé Linuxu – zjednodušeně – v Linuxu většinou neinstalujete program, který má jeden soubor něco.exe, ale instalujete balíček, který obsahuje některé součásti důležité pro běh programu, ale některé v sobě nemá ale odkazuje na jiné balíčky – knihovny, které tyto součásti mají. Je to tak proto, abyste neměli v systému zbytečně 50 stejných knihoven na 50ti místech pro 50 aplikací, ale jen 1 knihovnu na jednom místě pro 50 aplikací. ) A televize stále nefungovala. Pokud jsem se na ní chtěl na PC dívat, musel jsem nabootovat do Windows XP.
Cca po roce a půl jsem u kolegy v práci narazil na SUSE. V té době se také rozjížděl web suseportal.cz a to mne ve změně distribuce jen postrčilo. Objevil jsem úžasný YAST – jakýsi "ovládací panel" pro SUSE Linux. Zde již (také díky mým již pokročilejším znalostem Linuxu) byla stabilita systému vyšší a problémů
měně. Nicméně TV Tuner integrovaný na grafické kartě byl pořád nefunkční. V té době jsem začal zkoušet také další správce oken a to konkrétně GNOME. To se mi líbilo svou lehkostí (nemyslím výkonem, ale vzhledem), nicméně chyběly mi na něm ty pokročilé možnosti nastavení, které jsem znal u KDE. Se SUSE jsem šel tak daleko, že jsem jej ve verzi 9.3 nainstaloval i Katce (své ženě) na notebook (opět v dualbootu s Windows XP). V té době již Katka vše v linuxu ovládala na uživatelsky velmi dobré úrovni. Jenže se SUSE na notebooku nefungovala tlačítka na ovládání jasu monitoru, zesílení/zeslabení zvuku apod. Tento problém přetrvával i u verze 10.0.
V té době jsem se doslechl o distribuci Ubuntu. Na různých diskuzích o linuxu jsem slyšel na Ubuntu samou chválu na uživatelskou přívětivost. Stáhl jsem si instalační Live CD a vyzkoušel ho. Opět mne oslovila lehkost window manageru Gnome v podání s pěkným tématem Ubuntu. Ale vzhled není všechno. Na Katčině notebooku ožila zmiňovaná tlačítka (defaultně po instalaci), po krátkém nastavení (ne delším než instalace driveru na windows) se rozběhla i integrovaná wi-fi karta a mezi naším pevným PC (také s Ubuntu) a notebookem začala bezdrátově proudit data sdílená v NFS síti. Protože wi-fi na notebooku bylo v prostředí Windows xp (nejspíš kvůli ovladači) zdrojem neustálých problémů a nestability, letěla okna a s ním i windowsový oddíl "do koše" a Ubuntu je tak na ženině notebooku jediným operačním systémem. (Jak je s ním spokojená? Možná to napíše sama příště). Konflikty se závislostmi balíčků jsem s Ubuntu ještě nezažil. Málem bych zapomněl na tu "hlavní" změnu, televize začala fungovat :-). Možná se ptáte, proč je pro nás televize to "hlavní"? No zas tak důležitá není, ale jelikož nemáme tu samostatnou bedničku TV v rohu v obývacím pokoji, ale jen tu v PC, tak je pro nás svým způsobem jednou z hlavních hardwarových součástí našeho PC je. Netvrdím, že jsou na našich kanálech k vidění nějeké skvosty, ale na zprávy a na fotbal (ten se týká hlavně mne:-)) se jinak dívat nemůžeme.
<Flamová vložka> Teď, když se dívám na ostatní, kteří blázní okolo nových Windows Vista a kupují si nová PC "Vista Capable" s grafickými kartami s dostatečným výkonem, tak aby na nich fungoval nový "úžasný 3D desktop s AERO efekty", musím se smát. Přitom mě na ty samé efekty stačí doinstalovat do Ubuntu Beryl, dostanu daleko větší svobodu v nastavení a vystačím si se současným hardwarem 🙂 </Flamová vložka>
Tak vypadal náš přechod z windows na Linux. Proč jsme jej vlastně uskutečnili? Z mého hlediska hlavně asi kvůli tomu, že nejsme při používání PC vázáni k jedné jediné firmě, která obsadila v současnosti cca 98% všech desktopových operačních systémů. To sebou přináší jiné výhody. Prakticky vůči 100% virů je
naše PC imunní. Už jsem zapomněl jaké to je, čekat po zapnutí PC a "zobrazení všech ikonek" (okamžik, kdy se Windows tváří jako nastartované) 2-3 minutky, což je doba, za kterou se u našeho PC jestě do paměti natahují další doinstalované utilitky, aktualizuje se antivir, firewall, atd. V oblasti používaného software nejsme nijak omezeni. Na přehrávání DVD a filmů používám Kaffeine a Totem, na úpravu fotek GIMP, na vektorovou grafiku Inkscape. Vypalujeme s gnomebaker, komprimujeme filmy s avidemux, ripujeme CD do mp3, ogg a FLAC pomocí Grip. Na internet jsme si zvykli chodit s Firefoxem a poštu čteme v Mozille Thunderbird. Na naše domácí psaní nám bohatě stačí kancelářský software OpenOffice, který si bez problémů poradí i s dokumenty od MS Office. Nejsem nějaký fanda do sazby (LATEX neovládám) a tak jsem svojí rigorozní práci napsal plně v Ubuntu, konkrétně v OpenOffice.org Writeru. Příznám se jen, že pro některé mé odbornější použití by mi z hlediska mé práce chyběl jen MS Excell (přiznejme si že OO.o Calc na Excell v oblasti grafů nemá, naopak v tabulkách, zejména v "ergonomii" si myslím Excell pokulhává). Některým lidem vadí absence her pro linux. Nevím, já hry normálně nehraju, jen málo a to ty, co za to stojí (Counterstrike a jeho klony) a ty jsou portovány i na Linux. Pro ženy je na Linuxu spousta chytlavých her, kdo někdy hrál Frozen Bubble, dá mi určitě za pravdu.
Pro koho Linux není?
Pro lidi, které se ovládání PC učil jen na windows stylem: "pod menu Formát ve wordu je čtvrtá položka ohraničení a stínování". Jakmile to tam tak není, jsou úplně vykolejení a neschopní najít podobnou funkci jinde.
Pro lidi, kteří si nechtějí uvědomit, že i pro ovládání windows se museli něčemu naučit.
Pro lidi, kteří si myslí, že PC = windows.
Pro koho Linux je?
Pro lidi, kteří si uvědomují, že windows není jediný operační systém.
Pro lidi, kteří ví, že internet není jen "to modré e". 🙂
Pro lidi, kteří se chtějí naučit něčemu novému.
Pro lidi, kteří jsou ochotní přistoupit na to, že hard disk se může dělit i jinak, než na C:, D: atd 🙂
Pro vaší babičku, které koupíte o letošních vánocích PC na "ten internet" a nechcete vyhazovat peníze za holý operační systém a zároveň u ní nechcete trávit polovinu návštěvy čištěním zavirovaného PC. 🙂
Proč jsem se já rozhodl pro Linux? Inu chtěl jsem hlavně vyzkoušet něco nového, dále jsem zjistil že nadějný kancelářský software OpenOffice (tehdy ještě ve verzi 1.0) se dělá i pro Linux a slyšel jsem spoustu těch řečí o stabilitě, svobodě apod. Jako první přišel na řadu Mandrake. Vybral jsem tuto distribuci na základě české mutace internetových stránek (www.mandrake.cz) a za inspiraci musím poděkovat i Ivanu Bíbrovi a jeho pěkné instalační příručce. Říkal jsem si, že odpovědi na případné dotazy najdu na bohatém diskuzním fóru a onu příručku jistě také využiji. Objednal jsem si CD (tehdy jsem ještě neměl přístup na internet) a když dorazila, Mandrake jsem nainstaloval. Během instalace jsem bez problémů rozdělil disk a vyčlenil pro Linux 10 GB místa (z celkových 60). Na první pokus fungovalo vše, mimo televizního tuneru na mé kombinované grafické kartě ATI All-in-Wonder Radeon 7500. Zjistil jsem sice, že existuje projekt, který má TV pro onu kartu podporovat (Gatos), nepodařilo se mi ho ale stabilně rozjet na konkrétní verzi XServeru. Jinak bylo ze začátku samozřejmě vše jiné. Jako všichni začátečníci na Linuxu, jsem s údivem zjišťoval, že pro Linux není disk dělený na C:, D: apod, ale že si můžu do jakéhokoliv adresáře připojit různé části disku. Že mohu připojit tiskárnu, aniž bych někde na internetu nebo na CD sháněl ovladač, že si mohu okénkové prostředí (pro mne tehdy KDE) nakonfigurovat úplně libovolně. Že třeba na takovou primitivní věc, jako je stálá viditelnost jednoho okna nad jiným aktivním stačí 2x kliknout myší a nemusím nikde stahovat software třetích stran, že existuje více ploch, než jen jedna, že pro kopírování textu z/do schránky nemusím stále mačkat CTRL+C a CTRL+V, ale stačí mi na to jen myš apod. Mnoho věcí ale nebylo tak, jak jsem si je představoval. Když jsem měl nějaký problém, musel jsem na univerzitu na internet, kde jsem zjišťoval řešení (doma jsem internet tehdy neměl a přátelé neměli o Linuxu ani potuchy). Také vysněná stabilita nebyla tak samozřejmá, jak jsem si myslel – dnes už vím, že to ale bylo ponejvíce mými amaterskými zásahy do systému. Také mne často rozčilovaly nevyřešené závislosti v balíčcích při instalaci. (Malá vysvětlivka pro neznalé Linuxu – zjednodušeně – v Linuxu většinou neinstalujete program, který má jeden soubor něco.exe, ale instalujete balíček, který obsahuje některé součásti důležité pro běh programu, ale některé v sobě nemá ale odkazuje na jiné balíčky – knihovny, které tyto součásti mají. Je to tak proto, abyste neměli v systému zbytečně 50 stejných knihoven na 50ti místech pro 50 aplikací, ale jen 1 knihovnu na jednom místě pro 50 aplikací. ) A televize stále nefungovala. Pokud jsem se na ní chtěl na PC dívat, musel jsem nabootovat do Windows XP.
Cca po roce a půl jsem u kolegy v práci narazil na SUSE. V té době se také rozjížděl web suseportal.cz a to mne ve změně distribuce jen postrčilo. Objevil jsem úžasný YAST – jakýsi "ovládací panel" pro SUSE Linux. Zde již (také díky mým již pokročilejším znalostem Linuxu) byla stabilita systému vyšší a problémů
měně. Nicméně TV Tuner integrovaný na grafické kartě byl pořád nefunkční. V té době jsem začal zkoušet také další správce oken a to konkrétně GNOME. To se mi líbilo svou lehkostí (nemyslím výkonem, ale vzhledem), nicméně chyběly mi na něm ty pokročilé možnosti nastavení, které jsem znal u KDE. Se SUSE jsem šel tak daleko, že jsem jej ve verzi 9.3 nainstaloval i Katce (své ženě) na notebook (opět v dualbootu s Windows XP). V té době již Katka vše v linuxu ovládala na uživatelsky velmi dobré úrovni. Jenže se SUSE na notebooku nefungovala tlačítka na ovládání jasu monitoru, zesílení/zeslabení zvuku apod. Tento problém přetrvával i u verze 10.0.
V té době jsem se doslechl o distribuci Ubuntu. Na různých diskuzích o linuxu jsem slyšel na Ubuntu samou chválu na uživatelskou přívětivost. Stáhl jsem si instalační Live CD a vyzkoušel ho. Opět mne oslovila lehkost window manageru Gnome v podání s pěkným tématem Ubuntu. Ale vzhled není všechno. Na Katčině notebooku ožila zmiňovaná tlačítka (defaultně po instalaci), po krátkém nastavení (ne delším než instalace driveru na windows) se rozběhla i integrovaná wi-fi karta a mezi naším pevným PC (také s Ubuntu) a notebookem začala bezdrátově proudit data sdílená v NFS síti. Protože wi-fi na notebooku bylo v prostředí Windows xp (nejspíš kvůli ovladači) zdrojem neustálých problémů a nestability, letěla okna a s ním i windowsový oddíl "do koše" a Ubuntu je tak na ženině notebooku jediným operačním systémem. (Jak je s ním spokojená? Možná to napíše sama příště). Konflikty se závislostmi balíčků jsem s Ubuntu ještě nezažil. Málem bych zapomněl na tu "hlavní" změnu, televize začala fungovat :-). Možná se ptáte, proč je pro nás televize to "hlavní"? No zas tak důležitá není, ale jelikož nemáme tu samostatnou bedničku TV v rohu v obývacím pokoji, ale jen tu v PC, tak je pro nás svým způsobem jednou z hlavních hardwarových součástí našeho PC je. Netvrdím, že jsou na našich kanálech k vidění nějeké skvosty, ale na zprávy a na fotbal (ten se týká hlavně mne:-)) se jinak dívat nemůžeme.
<Flamová vložka> Teď, když se dívám na ostatní, kteří blázní okolo nových Windows Vista a kupují si nová PC "Vista Capable" s grafickými kartami s dostatečným výkonem, tak aby na nich fungoval nový "úžasný 3D desktop s AERO efekty", musím se smát. Přitom mě na ty samé efekty stačí doinstalovat do Ubuntu Beryl, dostanu daleko větší svobodu v nastavení a vystačím si se současným hardwarem 🙂 </Flamová vložka>
Tak vypadal náš přechod z windows na Linux. Proč jsme jej vlastně uskutečnili? Z mého hlediska hlavně asi kvůli tomu, že nejsme při používání PC vázáni k jedné jediné firmě, která obsadila v současnosti cca 98% všech desktopových operačních systémů. To sebou přináší jiné výhody. Prakticky vůči 100% virů je
naše PC imunní. Už jsem zapomněl jaké to je, čekat po zapnutí PC a "zobrazení všech ikonek" (okamžik, kdy se Windows tváří jako nastartované) 2-3 minutky, což je doba, za kterou se u našeho PC jestě do paměti natahují další doinstalované utilitky, aktualizuje se antivir, firewall, atd. V oblasti používaného software nejsme nijak omezeni. Na přehrávání DVD a filmů používám Kaffeine a Totem, na úpravu fotek GIMP, na vektorovou grafiku Inkscape. Vypalujeme s gnomebaker, komprimujeme filmy s avidemux, ripujeme CD do mp3, ogg a FLAC pomocí Grip. Na internet jsme si zvykli chodit s Firefoxem a poštu čteme v Mozille Thunderbird. Na naše domácí psaní nám bohatě stačí kancelářský software OpenOffice, který si bez problémů poradí i s dokumenty od MS Office. Nejsem nějaký fanda do sazby (LATEX neovládám) a tak jsem svojí rigorozní práci napsal plně v Ubuntu, konkrétně v OpenOffice.org Writeru. Příznám se jen, že pro některé mé odbornější použití by mi z hlediska mé práce chyběl jen MS Excell (přiznejme si že OO.o Calc na Excell v oblasti grafů nemá, naopak v tabulkách, zejména v "ergonomii" si myslím Excell pokulhává). Některým lidem vadí absence her pro linux. Nevím, já hry normálně nehraju, jen málo a to ty, co za to stojí (Counterstrike a jeho klony) a ty jsou portovány i na Linux. Pro ženy je na Linuxu spousta chytlavých her, kdo někdy hrál Frozen Bubble, dá mi určitě za pravdu.
Pro koho Linux není?
Pro lidi, které se ovládání PC učil jen na windows stylem: "pod menu Formát ve wordu je čtvrtá položka ohraničení a stínování". Jakmile to tam tak není, jsou úplně vykolejení a neschopní najít podobnou funkci jinde.
Pro lidi, kteří si nechtějí uvědomit, že i pro ovládání windows se museli něčemu naučit.
Pro lidi, kteří si myslí, že PC = windows.
Pro koho Linux je?
Pro lidi, kteří si uvědomují, že windows není jediný operační systém.
Pro lidi, kteří ví, že internet není jen "to modré e". 🙂
Pro lidi, kteří se chtějí naučit něčemu novému.
Pro lidi, kteří jsou ochotní přistoupit na to, že hard disk se může dělit i jinak, než na C:, D: atd 🙂
Pro vaší babičku, které koupíte o letošních vánocích PC na "ten internet" a nechcete vyhazovat peníze za holý operační systém a zároveň u ní nechcete trávit polovinu návštěvy čištěním zavirovaného PC. 🙂
Pavel