Tolik nenávisti vůči katolické církvi, všemu křesťanskému nebo celkově náboženskému už jsem dlouho nečetl. No vlastně nemluvím pravdu, komentáře chrlící nenávistná slova vůči církvi se nalézají pod každým článkem, který se jen letmo dotkne něčeho, co souvisí s křesťanstvím. Pravým semeništěm takových komentářů jsou pak články, které se týkají "skandálů" v církvi. Nejlepší jsou samozřejmě skandály majetkové. Nenasytná církev nám sebere všechny naše kulturní památky. Stačí, že sebrala Chrám sv. Víta. "Normální člověk musí platit vstupné, ale kdejaký flanďák to má zadarmo!" (citát z nedávné diskuze)
Musím říct, že s takovým odporem vůči všemu, co souvisí církví, jsem se v žádné jiné zemi než v Česku nesetkal. Průměrný muslim (dle mé osobní zkušenosti) má např. vůči papežovi větší respekt, než průměrný Čech. Kde se berou kořeny této nenávisti? Odpověď bychom mohli hledat snad v době totality, kdy nám nenávist vůči náboženství byla vštěpována již od malička. Ale jak je možné, že v jiných zemích, kde komunisté také vládli několik desetiletí, je církev přijímána lépe? Možná za tuto nesnášenlivost může "prezident osvoboditel" T.G. Masaryk se svou ne příliš smysluplnou myšlenkou národní československé církve. Část viny by měl převzít také Alois Jirásek se svou interpretací "doby temna". Ubohý český národ byl zde utlačován katolickým Rakouskem. Je zvláštní, jak stále ještě přijímáme slávu Jana Žižky a husitských bojovníků. Přitom bychom je mohli z dněšního pohledu nazvat teroristy ne-li přímo "džihádisty". Od "spanilých jízd" není ke "svaté válce" vůbec daleko.
Církev je tvořena lidmi. A lidé samozřejmě chybují. Křesťanství jako takové nemůže za chyby jednotlivců v církvi. Křesťanská ideologie je nenásilná a jako taková si nezaslouží být haněna. Každá, i ta sebevíce nenásilná ideologie, se dá zneužít.
Křesťanství jako jedno z mála náboženství dává člověku velkou svobodu. Proto i vzorný křesťan chybuje, proto se mohou vést války, proto je na světě bída. To všechno protože Bůh podle křesťanů není loutkoherec, který by nás všechny neviditelně, ale pevně vedl.
Musím říct, že s takovým odporem vůči všemu, co souvisí církví, jsem se v žádné jiné zemi než v Česku nesetkal. Průměrný muslim (dle mé osobní zkušenosti) má např. vůči papežovi větší respekt, než průměrný Čech. Kde se berou kořeny této nenávisti? Odpověď bychom mohli hledat snad v době totality, kdy nám nenávist vůči náboženství byla vštěpována již od malička. Ale jak je možné, že v jiných zemích, kde komunisté také vládli několik desetiletí, je církev přijímána lépe? Možná za tuto nesnášenlivost může "prezident osvoboditel" T.G. Masaryk se svou ne příliš smysluplnou myšlenkou národní československé církve. Část viny by měl převzít také Alois Jirásek se svou interpretací "doby temna". Ubohý český národ byl zde utlačován katolickým Rakouskem. Je zvláštní, jak stále ještě přijímáme slávu Jana Žižky a husitských bojovníků. Přitom bychom je mohli z dněšního pohledu nazvat teroristy ne-li přímo "džihádisty". Od "spanilých jízd" není ke "svaté válce" vůbec daleko.
Církev je tvořena lidmi. A lidé samozřejmě chybují. Křesťanství jako takové nemůže za chyby jednotlivců v církvi. Křesťanská ideologie je nenásilná a jako taková si nezaslouží být haněna. Každá, i ta sebevíce nenásilná ideologie, se dá zneužít.
Křesťanství jako jedno z mála náboženství dává člověku velkou svobodu. Proto i vzorný křesťan chybuje, proto se mohou vést války, proto je na světě bída. To všechno protože Bůh podle křesťanů není loutkoherec, který by nás všechny neviditelně, ale pevně vedl.