Příběh první, o kterém se mluvilo v porodnici. Rodiče tří dětí se pokusí o další a povedou se jim rovnou trojčata. Tatínek je traktorista (nebo tak něco), mamka permanentně na mateřské. Trojčata si nechají a pokouší se vychovávat všech šest dětí. Rozproudila se debata, jestli tito rodiče mají právo si "děti nechat". Je to od nich zodpovědné? Vždyť přeci svým trojčatům nemohou nabídnout nové oblečení, děti budou stále chudé, nikam se nepodívají, nic nezažijí … Není nemorální dětem nic nenabídnout? Závěr debaty byl jednoznačný. "Měli je dát pryč"!
Příběh druhý, který zažila moje kamarádka L. Krevní testy nedopadly úplně ideálně, proto byla poslána na vyšetření plodové vody. Objednala se tedy na vyšetření, pár dní před tím se už ale klepala strachem. Co když nastanou komplikace? Co když bude právě ona jedním z oněch tisíců, kdy dojde kvůli vyšetření k potratu? Nakonec se L s manželem rozhodli, že nepotřebují vědět, jestli miminko bude mít dvě hlavy, stejně se na něj budou těšit. Sestřičky v nemocnici tento názor nesdílely. "Víte, co to znamená starat se o postižené dítě? Vždyť se na sebe podívejte, to nezvládnete. Chovejte se přece rozumně". L neustoupila a na mimčo se těší začátkem března.
Mít dnes dítě je možná dost nerozumné. S dnešní vládou opravdu nevíte, jestli ho uživíte. I oněch zvýšených sedm a půl tisíce jsou výsměch za to, že jeden rodič pracuje celý den na výchově nového daňového poplatníka. Pořád ale máme na výběr. Chovat se nerozumně a přivézt dítě na svět nebo být vrahem.
Tvrdé slovo? Ale co jiného než zabití živého tvora je potrat? Záměrně se vyhýbám výrazu "umělé přerušení těhotenství". Ten si vymyslely ženy, které umí souložit a počít, ale neumí se srovnat s tím, že mohou někoho zabít. Takže těhotenství "přeruší". Přemýšlejí ale také o tom, že přerušené těhotenství už nikdy nepokračuje? Čili že je vlastně ukončené. Je vědecky dokázáno, že člověk se stává člověkem v okamžiku početí. Je to i logické. V této chvíli se spojí buňka otce a matky a je rozhodnuto o barvě vlasů a očí nového a neopakovatelného človíčka. První tři měsíce nazýváme člověka embryem, aby pro nás nebylo tak těžké ho zabít. Beztvaré embryo zabijeme snáze než člověka. Je to jako zašlápnout pulce …
A co znásilnění? Tradiční argument příznivců potratů. Upřímně kolik žen ze znásilnění otěhotní? Nechci nějak zlehčovat celou otázku znásilnění, sama moc dobře vím, že nejde o legraci. Ale pokud u nás dojde ročně k 600 znásilnění a při všech by došlo k oplodnění, měli bychom ročně jen 600 potratů. Bohužel jich je více (v roce 2002 to bylo 31 000 "přerušení"). Potrat je-li ohrožen život matky? Jak se to pozná? Sama moje tchýně byla údajně ohrožena. Dokonce jí vyhrožovali, že si teda to dítě porodí, ale nevychová. Neustoupila a já mám dnes báječného manžela a skvělou tchýni.
Tohle jsou extrémní případy. Možnost potratu by měla zůstat zachována. Pokud matka unese následky zabití vlastního dítěte, nikdo by jí právo se takto rozhodnout neměl brát. Ale nazývejme věci pravými jmény. Potrat z existenciálních důvodů v sociálně štědré střední evropě je zbabělá pohodlnost. Nedokázali bychom se o dítě postarat, dělám kariéru, neměla bych na dovolenou, přítel mě opustil a jsem moc mladá …. Děvčata, pokud jste moc mladá a nemůžete nést následky, tak nesouložte. A my ostatní ženy si promysleme, jestli je rozumné mít dítě jenom tehdy, můžeme-li mu dopřát dovolenou u moře. V opačném případě ho prostě "přerušíme".
Příběh druhý, který zažila moje kamarádka L. Krevní testy nedopadly úplně ideálně, proto byla poslána na vyšetření plodové vody. Objednala se tedy na vyšetření, pár dní před tím se už ale klepala strachem. Co když nastanou komplikace? Co když bude právě ona jedním z oněch tisíců, kdy dojde kvůli vyšetření k potratu? Nakonec se L s manželem rozhodli, že nepotřebují vědět, jestli miminko bude mít dvě hlavy, stejně se na něj budou těšit. Sestřičky v nemocnici tento názor nesdílely. "Víte, co to znamená starat se o postižené dítě? Vždyť se na sebe podívejte, to nezvládnete. Chovejte se přece rozumně". L neustoupila a na mimčo se těší začátkem března.
Mít dnes dítě je možná dost nerozumné. S dnešní vládou opravdu nevíte, jestli ho uživíte. I oněch zvýšených sedm a půl tisíce jsou výsměch za to, že jeden rodič pracuje celý den na výchově nového daňového poplatníka. Pořád ale máme na výběr. Chovat se nerozumně a přivézt dítě na svět nebo být vrahem.
Tvrdé slovo? Ale co jiného než zabití živého tvora je potrat? Záměrně se vyhýbám výrazu "umělé přerušení těhotenství". Ten si vymyslely ženy, které umí souložit a počít, ale neumí se srovnat s tím, že mohou někoho zabít. Takže těhotenství "přeruší". Přemýšlejí ale také o tom, že přerušené těhotenství už nikdy nepokračuje? Čili že je vlastně ukončené. Je vědecky dokázáno, že člověk se stává člověkem v okamžiku početí. Je to i logické. V této chvíli se spojí buňka otce a matky a je rozhodnuto o barvě vlasů a očí nového a neopakovatelného človíčka. První tři měsíce nazýváme člověka embryem, aby pro nás nebylo tak těžké ho zabít. Beztvaré embryo zabijeme snáze než člověka. Je to jako zašlápnout pulce …
A co znásilnění? Tradiční argument příznivců potratů. Upřímně kolik žen ze znásilnění otěhotní? Nechci nějak zlehčovat celou otázku znásilnění, sama moc dobře vím, že nejde o legraci. Ale pokud u nás dojde ročně k 600 znásilnění a při všech by došlo k oplodnění, měli bychom ročně jen 600 potratů. Bohužel jich je více (v roce 2002 to bylo 31 000 "přerušení"). Potrat je-li ohrožen život matky? Jak se to pozná? Sama moje tchýně byla údajně ohrožena. Dokonce jí vyhrožovali, že si teda to dítě porodí, ale nevychová. Neustoupila a já mám dnes báječného manžela a skvělou tchýni.
Tohle jsou extrémní případy. Možnost potratu by měla zůstat zachována. Pokud matka unese následky zabití vlastního dítěte, nikdo by jí právo se takto rozhodnout neměl brát. Ale nazývejme věci pravými jmény. Potrat z existenciálních důvodů v sociálně štědré střední evropě je zbabělá pohodlnost. Nedokázali bychom se o dítě postarat, dělám kariéru, neměla bych na dovolenou, přítel mě opustil a jsem moc mladá …. Děvčata, pokud jste moc mladá a nemůžete nést následky, tak nesouložte. A my ostatní ženy si promysleme, jestli je rozumné mít dítě jenom tehdy, můžeme-li mu dopřát dovolenou u moře. V opačném případě ho prostě "přerušíme".