Tak tedy chcete přejít ze svého současného operačního systému (asi to budou MS Windows – dále jen Windows) na Linux? Jako první bychom si měli ujasnit, je-li přechod vůbec pro Vás. V předchozím článku jsem trochu s nadsázkou vyjmenoval skupiny lidí, pro které je/není Linux vhodný. Tento výčet bych ještě trochu doplnil.
Tak Linux jako jediný používaný OS není pro:
– ty, kteří mají pro Windows zakoupený software, pro který v Linuxu neexistuje uspokojivá
alternativa a u kterého využívají některé jeho pokročilé funkce.
– ty, kteří hrají na svém PC hry, které nejdou spustit v prostředí Linuxu (ať přímo nebo v
některém "emulátoru") a bez kterých prostě nemohou žít.
– Radka Hulána 🙂 a podobné, kteří na Windows prostě nedají dopustit a nechtějí peníze investované do MS kompatibilního software jen tak hodit do koše.
Pokud se mezi ně (a ty dříve zmíněné) neřadíte, hurá můžeme jít do toho.
Předně musím říct, že Vás téměř jistě čekají překvapení a různé problémy. Pouštíte se do světa OS, který se od Windows v mnohém liší a tak řada vašich návyku bude muset jít stranou. Budete se muset spoustu věcí naučit a přečíst řadu stránek návodů a dokumentace. Ale přiznejme si upřímně. Znalcem Windows se také nikdo z nás nenarodil a i tento dominantní desktopový OS jsme nějak "dostali do krve". A pokud zabrousíte vzpomínkami do svých minulých let a pokusíte se spočítat, kolik hodin jste strávili, ať už ve škole v hodinách informačních technologií, tak v různých kurzech nebo doma "samostudiem", možná dojdete k zajímavému číslu.
Ale teď už pojďme do toho. Přechod na Linux jsem rozdělil do několika kroků, které se mohou vzájemně prolínat.
1) Hardware vašeho PC pro instalaci Linuxu
Měli byste znát hardwarovou konfiguraci svého PC. To jest, vezměte do ruky fakturu za svůj počítač a podívejte se na popis jednotlivých komponent. Ovladače hardwaru na CD, které jste dostali spolu s PC, můžete strčit zase do šuplíku. Nebudete je potřebovat, protože na nich
ovladače pro Linux většinou nenajdete. Vás zajímají jen názvy a výrobci komponent. Pokud je váš počítač složen z hardwaru s čipy známých výrobců jako Intel, AMD, NVIDIA, ATI, VIA, CMI, REALTEK apod., nebudete mít s velkou pravděpodobností s instalací Linuxu žádné potíže. Ba navíc bude zprovoznění hardwaru jednodušší než na Windows. Linux má totiž podporu většiny dnes používaného hardwaru zahrnutou již ve svém jádře, takže vám třeba vaše zvuková karta bude fungovat hned po instalaci systému a nebudete ji muset "doinstalovat z CD". Co se týká grafických karet, oba největší výrobci ATI a NVIDIA uvolňují i drivery v linuxové verzi a jejich instalace nepředstavuje po přečtení přiložené dokumentace (návodu) žádný větší problém.
Z hlediska výkonu vašeho PC – pokud budete chtít používat některý z pokročilejších a náročnějších správců oken (KDE, GNOME) jako zcela minimální velikost RAM bych počítal 256 MB, lepší je 512 MB ( a ještě lepší samozřejmě 1 GB :-). Pokud si vystačíte s nějakým z lehčích window managerů (XFCE např.) postačí vám i 256 MB (vše samozřejmě záleží i na dalších používaných aplikacích, např takové OpenOffice si dokážou spolknout pěkný kousek paměti). Jako procesor zcela postačí cokoliv s taktem nad 1 GHz (Pozn.: Kdo by se mnou chtěl teď polemizovat, tak upozorňuji, že tento článek si neklade za cíl podrobně popisovat hardwarové požadavky jednotlivých distribucí a správců oken, ale poskytnout běžnému uživateli jen skromný úvod pro start s Linuxem). Rád bych podotkl, že hardwarové požadavky současných linuxových distribucí nelze srovnávat s požadavky MS Windows XP. „XPéčka“ jsou již 6 let starým OS a v tomto případě, by se tedy hodilo srovnání s Windows Vista. A nutno říci, že nové Visty jsou přeci jen „nenažranější“, zvlášť pokud chcete využívat všech výhod akcelerovaného desktopu s Aero efekty.
Tak jste si zjistili z čeho se ta vaše mašinka skládá, ale vůbec netušíte, jestli vaše komponenty Linux podporuje? Nevadí, ještě že existuje internet :-). Nejlepší je buď navštívit stránky http://www.abclinuxu.cz/hardware, kde si svou komponentu najdete a zjistíte od jaké verze jádra Linuxu je podporována. Nedějte se zastrašit návody na zavádění nějakých „jaderných modulů“ apod. Většinou to za vás udělá Linux při instalaci sám, váš hardware rozpozná a sám zavede potřebné moduly. Ale kdyby se tak nestalo, hned máte jeden zdroj informací, jak problém vyřešit. Pokud na abclinuxu váš hardware nenajdete, nejjednodušší cesta, jak zjistit odpověď na vaši otázku je použít google a vhodným dotazem typu "Specifikacevašeho hardwarejánevímjak“ Linux, najdete řešení.
2) Výběr distribuce
Na rozdíl od Windows existuje GNU/Linux v mnoha verzích. Linux samotný je jen jádro operačního systému. Jádro skupina vývojářů sdružených třeba kolem komerční firmy, nějaké nadace, nebo jen tak do nezávislé komunity, vezme a přidá k němu množství dalšího softwaru a různé instalační a konfigurační nástroje. To celé se pak nazývá distribuce. Distribucí existuje několik stovek (snad i tisíce) a jsou zaměřeny na různé oblasti použití – na servery, pro malá zařízení, pro běžné uživatele. Na vás jako uživateli je pak si některou z těchto distribucí vybrat. Z hlediska snadného přechodu z Windows je vhodné abyste si vybrali nějakou zjednodušeně řečeno „klikací“. Tím myslím distribuci, u které bude většina nastavení systému z vašeho hlediska uživatelsky přívětivá a nebudete muset již od začátku pronikat do tajemství editace textových konfiguračních souborů atd. Vše prostě půjde „naklikat“ myší. (Nijak nechci předstírat, že příkazová řádka nemá své kouzlo, ale na ni je alespoň ze začátku času dost). Takovými distribucemi jsou třeba openSUSE, Mandriva a mojí osobou (oprava:-)) námi používané Ubuntu. Při výběru distribuce je vhodné přihlížet k množství podporovaných programů alias dostupných balíčků k dané distribuci. V tom má právě výhodu třeba zmíněné Ubuntu a jeho mutace. Ubuntu je založeno na známé distribuci zvané Debian, kterou v celém světě vyvíjí a používá velmi početná komunita. Tím pádem je pro něj k dispozici spousta balíčků připravených pro Synaptic – správce balíčků (jakýsi „instalátor“ v Debian-based distribucích).
Pokud si budete vybírat svoji první distribuci, je dobré také přihlédnout k množství a kvalitě informačních zdrojů o ní. Výhodou je samozřejmě nějaký web, na kterém jsou informace v češtině (pokud neovládáte obstojně angličtinu). Všechny uvedené distribuce uvedenou podmínku splňují. Pokud narazíte na problém, je pak velmi jednoduché najít řešení podle návodu těch, kteří stejný problém řešili před Vámi. Nebo můžete ve fóru sami specifikovat svůj problém a položit těm zkušenějším svůj dotaz, kteří rádi zodpoví. To je veliká výhoda linuxové komunity. Velmi důležité je, předtím než se budete ptát, zkuste chvíli hledat, jestli již někdo podobný dotaz nepoložil před Vámi a jestli už nebyl předtím zodpovězen. Zkušenější uživatelé rádi poradí, ale žádost o zodpovězení 100x jinde vyřešeného dokáže rozčílit i sebetrpělivější povahy. Nebuďte tedy líní hledat. Sám jsem za těch několik let zkušenosti s Linuxem položil jen několik dotazů, na desítky dalších „problémů“ jsem řešení našel (ať už pomocí Googlu nebo přímo konkrétních webů o Linuxu) aniž bych se musel ptát. Odpověď naleznete často v nápovědě nebo dokumentaci k softwaru (ta je u svobodného softwaru velmi kvalitní), a nesmíte se proto divit, když vám některý vulgárnější linuxový guru na Vaši otázku jako první v odpověď napíše RTFM, což znamená: „Read the Fuc…g Manual!“ Myslím, že netřeba překládat 🙂
Příště si přečtete něco o instalaci Linuxu.
Pavel P.